Říjen 2015

S ním až na konec světa!

15. října 2015 v 19:33
Jak z filmu! :3

Umí to někdo?

7. října 2015 v 20:51
Jak to tak pozoruju, tak v dnešní době je fakt málo lidí, co dokáže být originální. A to jak v myšlení, tak v oblíkání a taky chování. Nechápu to jejich módění. To se musí chodit v nejvíc hustých swagerských oblečcích, aby děvčata měly co nejvíc swáže, musí mít tlustý "zlatý" řetěz, podprsenky co nejvíc vycpané a kraťase co nejvíc nahoře, aby šla vidět půlka prdele. Samozřejmě nesmí chybět velice "stylové" gumákové boty. A "kluci"? Haha. Jim už se tak ani nedá říkat. Na hlavě cibulu, co nejvíce křiklavé či dokonce růžové uplé trička, gaťata buď nasrávačky nebo skoro legíny, místo baťohů pytlíky na tělocvik.. WTF LIDI. :'D To vám jako nevadí, že jste všeci úplně stejní? Děsí mě, že toto stádo oveček musím trpět. Kéž bych se narodila do jiné doby.. nebo spíš kéž by lidstvo nebylo tak vymazaný.

9. srpen 2014

7. října 2015 v 20:27
Je to ten nejdůležitější den v našem životě, protože tehdy začala dobrodružná výprava do světa, kde se střídají krom dní a nocí, vzájemné neshody s nehynoucí láskou. I přes všechny neshody a nepěkné chvíle si vždy dokážeme vykouzlit úsměv na tváři, a to i několik minut po našem nepříjemném incidentu. Jeho úsměv ve mně vždy vyvolá tolik pocitů, jen díky jeho malému škubnutí koutkem úst se mi nálada zvedne o 1000%. Těch ošklivých nálad bylo za ten rok hodně, některý fakt zbytečný, ale už o sobě víme spoustu věcí a tajemství, co o nás neví nikdo jiný.
Den 9.8... do teď na něj vzpomínám, na všechny detaily toho úžasného rande, to, když jsme spolu poprvé za ty roky promluvili a smáli se a já se minutu po minutě nořila do jeho temných hnědých očiček s dlouhýma sexy řasama. :3 ..nemluvě o jeho zadku, na ten koukám pořád. :D ..šli jsme z nádraží přímo do jeho kvartýru, během cesty jsme probírali tolik věcí, od školy, do které jsme kdysi společně chodili, až po jeho domácí zvíře, z jeho psaní jsem si myslela, že má doma potkana. Byl to králík. První pořádný smích. Každý jeho pohled ve mně vyvolával čím dál rychlejší tlukot srdce a čím dál víc otázek, co jen se mu honí hlavou. Jestli taky cítí ty motýlky v břiše jako já, nebo ne. Jen s ním mi je opravdu dobře, dokáže mě uklidnit, natěšit, rozbrečet, rozesmát (až tečou slzy :D) jako nikdo jiný. Vlastním poklad, který nikomu nikdy nedám. ♥

My love.

6. října 2015 v 20:50

Pro začátek.

6. října 2015 v 19:59
Tak pro ten začátek vůbec nemám ponětí, co přesně sem budu dávat, asi se nezaměřím jen na jedno téma, kategorii. Vůbec nemám tucha, jak to na takovým blogu chodí, jen to nastavení všech těch záhlaví a zápatí mi dalo dost zabrat, stejně tak jméno a barvičky a pozadí, protože jsem strašně nerozhodný člověk, stejně jako Tomášek, můj nejmilovanější. Tomi, jelikož vím, že tuto stránku budeš navštěvovat maximálně ty, nemáš proč mít strach ani obavy, chci aby tato stránka byla jakoby naše. Přidávat sem budu svoje myšlenky, třeba naše fotky, jestli bys souhlasil, nějaký moje a naše úvahy, prostě vše, co se nás týká. ..můžu podpořit Toa blog pokud bys chtěl. :'D ♥